Základní škola Zbraslavice

SPU jsou vrozené, mohou být způsobeny dědičností a rozhodně jsou celoživotní záležitostí. Není možné, že by na určitém stupni vývoje najednou „zmizely“ (jejich projevy se však mohou samozřejmě v průběhu života zmírňovat, nebo naopak zvýrazňovat).

 

Řadíme mezi ně:

a) dyslexii = specifická vývojová porucha čtení, která může postihovat rychlost čtení, správnost, porozumění čtenému textu; Určitý počet žáků vždy potřebuje, aby mu byla věnována větší péče při nácviku čtení bez ohledu na to, jakou metodou se učí číst. V ČR se užívá především genetická a analyticko-syntetická metoda, částečně metoda splývavého čtení. Má-li dítě výrazně oslabené sluchové rozlišování včetně auditivní paměti a pozornosti, je pro něj vhodnější výuka prostřednictvím metody analyticko-syntetické[1];

 

b) dysortografii = specifická vývojová porucha pravopisu se projevuje tzv. specifickými dysortografickými chybami, negativně ovlivňuje i proces aplikování mluvnického učiva, především nasedá-li podklad obtíží dítěte na oslabenou fonemicko-fonoligickou a morfologicko-syntaktickou jazykovou rovinu. V českém jazyce negativní roli sehrává i vizuální deficit;

 

c) dysgrafii = porucha psaní a grafického projevu postihuje úpravu písemného projevu, osvojování jednotlivých písmen a integraci spojení hláska – písmeno. Písmo žáka s dysgrafií je neúhledné, jeho linie kostrbaté, vše je obtížně čitelné, což plyne z deficitů poznávacích funkcí, jako jsou zraková paměť, výbavnost tvaru písmena, prostorová orientace na řádku a na stránce, zraková analýza a syntéza, narušený proces automatizace, aj. Písemný proces bývá pomalý ve srovnání s vrstevníky a neodpovídá kognitivním schopnostem žáka. Vyžaduje od něj neúměrné množství energie, což se může negativně projevit i v obsahu psaného textu. U nejtěžších forem dysgrafie se žák v podstatě není schopen minimálně psacím písmem naučit psát vůbec a je potřeba místo reedukace nastavit vhodné kompenzační techniky vedoucí k minimalizaci jeho obtíží.

 

d) dyskalkulii = porucha počítání, matematických schopností. Znesnadňuje provádění operací s čísly, matematické představy, prostorové představy při práci s čísly i při geometrii, Jelikož oblast matematiky je široká, dělíme dyskalkulii podle oblastí, v nichž se porucha nejvíce manifestuje. Máme tedy 6 typů dyskalkulie: praktognostickou, verbální, lexickou, grafickou, operacionální a   ideognostickou. Zejména v zahraniční literatuře bývají zmiňovány deficity v matematických dovednostech. Za nejčastější problém svědčící o přítomnosti dyskalkulie považují zahraniční autoři např. skutečnost, že vypočítaný výsledek zadaného příkladu při dobře zvoleném postupu řešení je nesmyslný (například pokud jedinci vyjde, že deset procent z osmdesáti je třicet).

 

e) dyspraxii – porucha schopnosti vykonávat manuální a složité úkony,

 

f) dyspinxii – porucha výtvarných schopností,

 

g) dysmúzii – porucha hudebních schopností.

 

Při osvojování dovedností číst, psát a počítat se poruchy učení projevují nejvýrazněji, lze je však sledovat i v mnoha dalších dovednostech a schopnostech, kterými jsou například:

 

• poruchy soustředění, které se projevují krátkodobým soustředěním, horším soustředěním při klimatických změnách, při oslabení organismu či při zvýšeném psychickém vypětí,
• poruchy pravolevé a prostorové orientace způsobující záměny pravé i levé strany na sobě i v prostoru, potíže při orientaci v sešitě, knize, na lavici, v místnosti i budově,
• poruchy sluchového vnímání, vnímání a reprodukce rytmu (těmito poruchami nemyslíme sluchové vady ve smyslu nedoslýchavosti různého stupně, ale schopnost rozlišovat jemné přírodní zvuky i elementy lidské řeči),
• poruchy zrakového vnímání, kterými podobně jako u poruch sluchového vnímání nerozumíme poruchy zrakové ostrosti, ale schopnost rozlišovat jednotlivé detaily vnímaných tvarů, zvládat oční pohyby při čtení,
• poruchy řeči, které chápeme jako poruchy porozumění řeči, vyjadřování a výslovnosti,
• poruchy jemné a hrubé motoriky projevující se nejen hůře koordinovanými pohyby těla, rukou, prstů, ale i očními pohyby např. při čtení,
• poruchy chování, vznikající jako následek poruch učení, projevují se upozorňováním na sebe, „šaškováním“, časté jsou neurotické projevy, strach, napětí.

 

 

Zdroj čerpání:

www.rvp.cz